Pokud nezměníme stávající přístup ke krajině, tak nedostatek podzemní vody bude čím dál tím větší problém naší civilizace. V tomto článku se podíváme, proč mizí podzemní voda a zda lze ovlivnit množství podzemní vody jinak než čekáním na déšť.
Množství vody na zemi
Začneme s trochou čísel. Z hlediska zemské plochy voda zabírá 71% místa, tedy 361,3 mil. Km2. Z hlediska objemu je na zemi 1,386 miliónů km3 vody a z toho je 97,5% slané a 2,5% sladké vody. Největší podíl sladké vody na zemi je uložen v ledovcích a činí 68,9%, dalších 30,8% vody je podzemní voda a pouze 0,3% je povrchová voda tedy řeky, jezera a podobně. V České Republice získáváme zhruba polovinu vody k zásobování obyvatelstva z povrchových vod a druhou polovinu z podzemních vod.
O České Republice se říká, že je “střechou Evropy”. Střecha Evropy jsme proto, že zde pramení řada evropsky významných řek a je zde rozvodí mezi třemi moři. Tím pádem k nám nic nepřitéká (i když trochu přece jenom ano ☺). Jsme tedy závislí na dešti, protože všechen náš příjem vody je z deště. Všechny okolní státy mají zisk vody také z přítoků řek. Z tohoto hlediska ještě definujeme takzvané “obnovitelné množství sladké vody”. Česká Republika podle statistik za poslední léta má méně jak 1700 m3 na obyvatele na rok. Díky tomu patříme do skupiny států, které by měly začít “omezovat volné používání vody”, tím je myšleno začít vodu používat hospodárněji.
Množství povrchové a podzemní vody je ovlivněno hlavně procesem koloběhu vody. Koloběh vody funguje díky slunečnímu záření, gravitaci a rotaci země. Jednoduše proces probíhá takto: Z oceánů, vodních toků, rostlin a země se odpařuje voda ve formě páry. Tyto vodní páry vlastně mraky se díky rotaci země a pohybu vzduchu v atmosféře přesouvají nad pevninu. Poté při srážkách ve formě deště a sněhu padají na povrch země. Zde se voda hromadí, částečně se vsákne do země a částečně odteče pomocí pramenů, potůčků a řek zpět do oceánů. Už v potoce se začíná voda odpařovat a celý proces se opakuje.
Proč lidé odvodňují krajinu
Naše civilizace si od nepaměti přizpůsobuje krajinu ke své potřebě. Velké zásahy z hlediska podzemní vody byly hlavně: průmyslová revoluce, kolektivizace zemědělství nebo stavební rozmach posledních let. Bezohledné odvodňování krajiny pro následné zastavění, asfaltování a využití v zemědělství, jsou významné faktory, proč v dané lokalitě klesá spodní hladina. Zde jsou nejdůležitější faktory pro Česko:
- Kolektivizace zemědělství v 60. letech 20. století – minulý režim sloučil mnoho políček, o které se do té doby staral každý zemědělec samostatně, do několika velkých polí. To vedlo k odstranění mezí a cest mezi políčky, ale také k odstranění rozmanitosti pěstěných rostlin na polích. Tento proces zhoršil zadržování vody v krajině, ale ovlivnilo to také stavy a rozmanitost divoké zvěře. Dnes je téměř nereálné vrátit stav zpět. Další následek zmizení mezí a cestiček mezi políčky je dnešní vodní eroze polí. Když hodně a prudce zaprší, voda se často nestihne vsáknout do země a odteče pryč do potoka či řeky. Kromě vody se může odplavit i část úrodné půdy, která vznikala tisíce let.
- Výstavba nových skladů a prodejen za městem – podle informace ČT24 denně v Česku mizí 15 hektarů polí. S příchodem ropy do naší společnosti se změnilo hodně věcí, mimo jiné i snadnější a levnější doprava na větší vzdálenosti. Díky globalizaci a spotřební společnosti vyrůstají okolo velkých měst skladové a prodejní areály. Nejen že se plocha zastaví, ale je potřeba asfaltovat i velké množství plochy okolo skladů a prodejen pro parkování osobních a nákladních automobilů. Zde se při dešti téměř všechna voda odvede do kanálů a pryč do blízké čističky nebo řeky. Sice od roku 2009 platí pro novou výstavbu povinnost vodu na svém pozemku vsáknout (když to jde), nebo alespoň zpomalit odtok. Druhá věc je, jak se to dodržuje/vyžaduje… Oproti polím se ze zastavěných ploch a parkovišť odvede pryč také všechen sníh. Voda tak nemá šanci vsáknout se zpět do země.
- Silnice a dálnice – na první pohled se to nemusí zdát, ale tato asfaltová chobotnice v Česku měří 56.000 km. Na základě toho můžeme odhadnout, že silnice a dálnice u nás zabírají přes 200 km2. Také asfalt nedovolí vodě ani sněhu vsáknout se zpět do země. Navíc stejně jako při stavbě nemovitostí bývá krajina v případě potřeby odvodněna, aby se zde mohlo stavět. Z hlediska množství zadržené vody (retence) v krajině, daleko více ji zadrží zemědělská půda než silnice, ty jsou až čtvrté v pořadí.
Důsledky odvodňování krajiny
Výše uvedené zásahy člověka do krajiny nezůstávají bez následků. Objevují se častěji jevy, jako jsou povodně, eroze, ve městech se přehřívá krajina a více se vysouší vzduch. Podívejme se na důsledky odvodňování krajiny detailněji:
- Častější povodně – povodně jsou sice přírodní jev, ale zásahy člověka, jako je vysušení krajiny, vykácení lesů, kolektivizace zemědělství, se voda hůře vsakuje do země, a proto častěji vznikají povodně. Celou situaci ještě zhoršuje plocha zastavěná nemovitostmi, parkovišti a silnicemi, kde všechna voda odteče kanalizací pryč. Obrovská jednolitá pole v kombinaci se zmizením mezí a remízků mají sníženou schopnost vsaku vody. Vrchní půda se při prudkém dešti rozbahní, neumožní vodě se vsakovat dále do země a voda tak odtéká po svahu pryč, bohužel, často i s ornou půdou.
- Eroze půdy – eroze půdy je také přirozený proces, ale podobně jako u povodní, lidé svojí činností půdní erozi jen zhoršují. Největší hrozbou je vodní eroze pro orná pole. V České Republice je takto ohroženo zhruba 50% orné půdy. Jednoduše řečeno, za vodní erozi může horší schopnost vsaku velkých polí v kombinaci s prudkým deštěm. Občas erozi zhorší špatná zemědělská praxe, například někdy můžete vidět, že zemědělci ořou pole po spádnici. Už jste někdy jeli po prudkém dešti mezi poli, která jsou položena na mírném svahu? To byste viděli, co je to půdní eroze, zemědělci občas musí silnice čistit od půdy, aby byla cesta průjezdná.
- Pokles spodní vody – byť se množství vody na zemi nemění, klesá nám, díky působení naší společnosti, spodní voda, která je zhruba 50% zdrojem vody k zásobování obyvatelstva v ČR. K poklesu spodní vody přispívá naše civilizace, která znásobila spotřebu vody (v 80. letech minulého století) na obyvatele a často nešetrně zasahuje do krajiny. V budoucnosti se tak může stát, že sladká voda bude mnohem cennější surovinou než je dnes.
- Ztráta biotopu – zde je těžké najít hranici mezi příčinnou a důsledkem poklesu spodní vody. Právě díky úpravám krajiny jako je vykácení lesů, vysušení mokřadů či narovnávání koryt potoků jsou zvýšené povodně a eroze. Na druhou stranu pokles vody v krajině může mít za následek změnu až úbytek biotopů.
- Přehřívání krajiny – jiným způsobem reaguje na sluneční záření les a jinak reaguje betonový sklad obklopený asfaltovou plochou. Stromy potřebují sluneční záření, potřebují ho k životu a využijí ho na například odpařování vody či fotosyntézu. Oproti tomu betonová plocha obklopená asfaltem sluneční záření spíše zachytí a přemění na teplo. Nejčastěji to je vidět ve městech, kde nahřáté zdi budov teplo sálají ještě večer.
Co pozitivně ovlivňuje množství podzemní vody
Většina podzemní vody se doplňuje vsakem z povrchové vody, v Česku jedině ze srážek. Nejen nevhodné úpravy krajiny mohou mít vliv na množství podzemní vody. Z mého hlediska spodní vodu nejvíce ovlivňuje počasí, respektive déšť a sníh, následné zadržení vody v krajině, které umožní pozvolné vsakování vody do země a v poslední řadě to je spotřeba vody člověkem. Podívejme se na to detailněji:
Počasí
Jak jsme se zmínili na začátku, Česká Republika je střecha Evropy, náš příjem vody je jen ze srážek, nepřitéká k nám žádná řeka. Počasí my moc neovlivníme, ale počasí ovlivňuje množství vody. Déšť a sníh dává vodu, naopak příliš vysoké teploty vysušují krajinu.
Zadržování vody v krajině
- Meze a remízky na polích – alespoň částečné obnovení mezí na poli by pomohlo, ale zemědělci nebudou velká pole dělit na menší, tím by si jen ztížili práci. My všichni to naštěstí v dnešní konzumní společnosti můžeme ovlivnit tím, od koho budeme nakupovat potraviny. Využijte alespoň z malé části lokální pěstitele zeleniny, nebo novodobé bio farmáře. Tento trend se už nastartoval a v pozadí běží, nyní jde o to, abychom mu každý trochu pomohl. Tímto pomalu změníme nejen zemědělství.
- Tůně a mokřady – nejen že odvodňujme tůně a mokřady, ale navíc byla koryta potoků občas narovnávána také kvůli odvodnění. Vytvořením tůňky, přírodního jezírka či mokřadu pomůžeme nejen vodě, aby v krajině zůstala, ale navíc zde bude příroda daleko pestřejší..
- Lesy – lesy jako finální stádium přírodní sukcese pomáhají vodu v krajině zadržovat a navíc ji dokáží čerpat z hloubi země. Stromy lámou vítr, poskytují stín a ochlazují okolí díky odpařování vody. Stromy také dokáží zachytit velké množství srážek, zachycením na listy. Pro zajímavost 60letý les je schopen zachytit 3 – 5mm srážek.
Spotřeba vody
Co ale můžeme ovlivnit, je spotřeba vody, i když jsme za posledních 30 let v ČR snížili spotřebu vody na osobu na polovinu. V roce 1989 byla průměrná spotřeba vody na osobu 170 litrů a v roce 2012 už byla spotřeba 88 litrů na osobu. Mohu jen hádat, že za snížení spotřeby může mnohonásobné zdražení vody, tedy hlavně nárůst ceny.
Můžeme více šetřit pitnou vodou, ale také bychom se měli naučit lépe využívat dešťovou vodu místo pitné vody. Hlavně bychom se měli naučit, jak vrátit dešťovou vodu do lokálního koloběhu vody (vsak, výpar). Nejsnadnější je zachytávat dešťovou vodu a využívat ji na zalévání. Také vhodnou úpravou krajiny můžeme pomoci udržet dešťovou vodu déle v krajině a umožnit jí se vsáknout.
Pokud stavíte domek, lze do projektu zahrnout využívání tzv. „šedé vody“ (splašková odpadní voda bez fekálií a moči) na splachování toalety či jinak recyklovat vodu v rámci domu.
Pro inspiraci uvedu tipy a omezení, která jsou platná v Austrálii nejen v období sucha:
- Zalévat zahradu jen časně ráno nebo večer
- Mýt auto úsporněji pomocí kbelíku namísto hadicí
- Zachytávat dešťovou vody se střechy na zalévání
- Montování samozavíracích kohoutků na vodu v domácnosti
Zdroje:
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Vodn%C3%AD_hospod%C3%A1%C5%99stv%C3%AD_v_%C4%8Cesku
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Eroze_zem%C4%9Bd%C4%9Blsk%C3%A9_p%C5%AFdy
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_vody
- http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1533154-misto-poli-beton-denne-v-cesku-zmizi-15-hektaru-pudy
- https://cs.wikipedia.org/wiki/Kolektivizace_v_%C4%8Ceskoslovensku
- https://www.czso.cz/csu/xc/infrastruktura-silnicni-dopravy-k-1-1-2016
- http://www.hnutiduha.cz/sites/default/files/publikace/typo3/Povodne_a_krajina.pdf
8 reakcí na „Kam mizí podzemní voda“
To nejdůležitější tam nemáte. Centrální kanalizaci.
Co tím myslíte?
No, centrální kanalizaci. https://www.youtube.com/watch?v=9L-CNo9WOsM&t=34s
Dobrý den, dovolím si jen doplnit téma o jeden zajímavý nápad. Četla jsem o jednom pánovi, který radí v lesech rozorávat cesty, které sloužily jen na stahování dřeva. Po nich jinak rychle uniká voda a ani les nemusí vodu dostatečně zachytit. Je to celkem zajímavé čtení: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/jak-predchazet-povodnim-musime-rozorat-lesni-cesty-rika-slovensky-expert
Zajímavý tip díky Jitko
Jako referent stavebního úřadu bych mohla vyprávět, co jsou schopni lidi vymyslet, aby nemuseli budovat vsakovací jímky na pozemku stavby 🙁 že to je drahé. Staví dům za 4-6 milionů (stavba) a 100 tisíc za zachycení vody je mu drahé 🙁 Johanka
To Vám věřím Johanko, udržitelné využívání místních zdrojů (podzemní voda, orná půda, dřevo atd) také bude jeden z hlavních cílů neziskové organizace Náš Život, kterou připravuji 🙂
Je složité vymyslet strategii nějaké udržitelnosti když jdou proti sobě zájmy ochránců přírody, zemědělců a státního aparátu. Co by vyhovělo jednomu nehodí se druhému. Jeden říká paste dobytek ale viděl někdo jak to vypadá v místech kde se dobytek shromažďuje? Udusaná rozšlapaná plocha bez porostu. Při prvním dešti bahnitá, zapáchající plocha. Pást hovězí dobytek na malé výměře je nejhorší co můžeme udělat. Navíc chybí hnůj pro ornou půdu. Podle mne by se hovězí mělo krmit ve stáji jen s výběhem kvůli zdravotnímu stavu. Hluboká podestýlka by zaručila dostatek hnoje. K tomu bych se chtěl zmínit o kontraproduktivní politice státu. Ministerstvo životního prostředí opět dává kotlíkové dotace a to výhradně na automatické kotle na pelety. Takže sláma a odpad z kukuřice a řepky se bude spalovat místo toho aby ministerstvo podpořilo výstavbu bioplynových stanic kde se biomasa vrací půdě.